Nositelem prožitků jsou emoce. Jak to myslím? No, zkuste si vzpomenout na nějaký zážitek z mateřské školy či ze školy. Schválně. Co bylo tím prvním příběhem, který se vám vybavil? Žvýkací maso nebo nucené spaní ve školce? Protivný spolužák nebo poznámka v žákovské? Je prokázáno, že si pamatujeme z dětství jen emotivně zabarvené příběhy nebo historky, které v nás vyvolaly nějaké emoce. Buď ty negativní nebo pozitivní. Někdo má z něčeho trauma dokonce až do dospělosti a rajskou by nepozřel, i kdyby byla od Pohlreicha.
No a protože jsou vlastní zážitky a s nimi emoce a vlastní zkušenosti nepřenositelné, tak je důležité v dětech vyvolávat pozitivní emoce, aby měly nezapomenutelné zážitky, třeba i z běžných věcí – jako je zavázání tkaničky, zapnutí zipu nebo umytí vlastního hrnku po obědě.
Pozitivní zpětná vazba – to je způsob, jak lze s dětmi denně komunikovat. Probrat s nimi, jak jim něco jde, co je kam posunulo. Všímat si jejich malých úspěchů i řešení nastalých situací. Také to lze komunikovat s rodičem, který své dítko za jeho posuny může opět pochválit a dítko je spokojené a má touhu se posouvat samo bez odměn nebo trestů. Odměnou jim je pozornost rodiče – milá, nehodnotící a kladná.
Stejně tak lze pracovat s chybou, která je dětem dobrým partnerem při získávání jakýchkoliv nových zkušeností a dovedností. Důležitější je však práce dospělého, který nehodnotí, zda jde o chybu, ale povzbudí k dalšímu pokusu. Vždyť když začínaly děti chodit, také jim nikdo neříkal už nevstávej, nejde ti to, ještě počkej na to nemáš, ale povzbudili jsme jej a nechali ho to znovu vyzkoušet a když se to povedlo, ještě jsme mu zatleskali. Nechme v sobě tuto myšlenku na první krůčky a vždy, když i my sami zkoušíme něco nového, buďme na sebe vlídní, trpěliví a laskaví. Stejně tak jako k dětem, když dělají nějakou věc poprvé. Nechme jim čas, který potřebují. Ony se zdokonalí, my jsme tu od toho, abychom jim ten čas dali a ony měly možnost se svým tempem dostat tam, kam potřebují či chtějí.
Dovětkem musí zaznít, že tento přístup bychom měli mít k dětem v každém věku a nejen k dětem v mateřské školce nebo na I. stupni základní školy. Neznamená, že když mám doma puberťáka, že všechno ví a zná a moji podporu nepotřebuje. Možná právě naopak. S věkem nabírá v některých oblastech nejistotu a pozitivní zpětnou vazbou ho můžeme utvrdit v tom, že má správný směr, ale tou cestou se musí dát sám.
Takže už nyní si vlastně můžete na otázku v úvodu odpovědět sami. Mají vlastní prožitky a zkušenosti vliv na učení? Samozřejmě, že ano. Jen je důležité, jakou s sebou nesly emoci. Když to bude nepříjemná zkušenost, nebude se do ní znovu nikomu chtít, v opačném případě to bude hnací motor.
Bc. Věra Motyčková
Toto mohou děti zažít třeba i na víkendech s Klikou – více informací zde!
0 komentářů